Velmi těžké hledání
Když budete v České republice hledat lidi, kteří jsou nespokojeni se systémem, který zde v současné době vládne, najdete jich lehce několik milionů. Ale když začnete hledat lidi, kteří by byli ochotni zapojit se zadarmo, a ve svém volném čase do hledání východisek, jak z tohoto marasmu, který zde již několik dlouhých let existuje, budete mít problémy najít alespoň pár takových, kteří by byli ochotni nést svoji kůži na trh.
Každý má pohotově výmluvu: "Co já sám mohu změnit." Ale to není pravda, to je účelová lež, k oklamání sama sebe. Protože, dokud nezačneme každý sám u sebe, dokud sami sebe neusvědčíme ze lži a z toho, že tuto výmluvu používáme především z pohodlnosti, skutečně se nic nezmění, a dál budeme žít v této bídě, kdy nám pár boháčů, a pár prodejných politiků určuje za co, a jak budeme žít. Každý jednotlivec musí chtít něco změnit, a nesmí se spoléhat na to, že tyto změny provede za něho někdo jiný.
Spojit se s ostatními, podobně smýšlejícími jedinci, debatovat, přemýšlet, a po dohodě společně konat. Dokud si tuto prostou věc neuvědomí alespoň pár desítek tisíc občanů této republiky, dál budeme jenom "ovčany", se kterými nemají mocní v této zemi žádné problémy, a které nemusí respektovat. Vláda bude dál vymýšlet balíčky úsporných opatření, které budou dobré pro boháče, a špatné pro rodiny s dětmi, nezaměstnané, a důchodce. Dál bude likvidovat poslední zbytky sociálního státu, a dál bude utvrzovat mladé lidi v tom, že solidarita je sprosté slovo, které se ve slušné společnosti nepoužívá. Vždyť dnes se lze dočíst, že oněch půl až třičtvrtiny milionu nezaměstnaných jsou "socky", kterým se nechce pracovat, a zneužívají sociální dávky. Co na tom, že pro většinu z nich práce není, a pravděpodobně ani nebude.
Spolehnout se na kteroukoli z politických stran působících v této republice je podle mého názoru vrchol naivity, nebo hlouposti. Žádná z nich nepracuje pro občany, i když to před volbami tvrdí všechny. Jedinou jejich snahou je získat co nejvíc mandátů. A je vcelku jedno, jestli to bude v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu, protože tam i tam se dají vymyslet komise, a podkomise, a to všechno jsou peníze, o které - jak před lety řekl náš stařičký mocnář - jde až na prvním místě. Potřeby občanů - koho to po volbách zajímá. Důležitější jsou stranické pokladny, a také vlastní soukromé kapsy.
Kladu si otázku, zda to vůbec jde změnit.
Odpověď je prostá, a zná ji každý - velmi těžko, a možná vůbec ne.
Za současné situace, kdy všichni sedí doma za zavřenými dveřmi, a přesvědčují sami sebe, že oni nic nezmohou, že to za ně musí udělat někdo jiný, to nelze vůbec. Domnívám se, že v současné době je jedinou možností jak něčeho dosáhnout, jednotný, soustavný tlak velké skupiny občanů, kteří mají stejné, nebo podobné priority a cíle. Vím velmi dobře, že dvacet let devastace této země nejde změnit ani za měsíc, ani za rok, nejsem si jistý ani tím, zda to jde ještě nějak napravit. A musím přiznat, že ani nevím jak začít.
Banky které mají centrály v zahraničí, a které i v této době zvyšují svoje zisky tím, že nás svými poplatky -které by jim v jiné zemi neprošly- okrádají, jen tak lehko nezměníte.
Zemědělství, které všechny polistopadové vlády na přání západních zemí a celé EU nechaly padat na ústa, a tím cíleně vytvářely odbytiště pro dotovaný odpad dovážený ze Španělska, Francie, Belgie a dalších zemí, také jen tak nezachráníte.
Průmysl, který se stejným vládám, a tzv. privatizátorům podařilo téměř beze zbytku zlikvidovat, a tím z naší země vytvořit jednu velkou a lacinou montovnu, k velké radosti Německa a Francie je pryč pravděpodobně definitivně.
A teď sklízíme plody tohoto dvacet let trvajícího "úsilí".
500 000 - 700 000 nezaměstnaných.
Sociální dávky tak nízké, že z nich jde jen velmi těžko přežít, o žití se vůbec nedá mluvit.
Důchody na přibližně stejné úrovni.
K lékaři, a do lékárny si musíme brát čím dál, tím víc peněz.
Mladí lidé budou jen těžko splácet hypotéky na bydlení ještě v šedesáti letech, když je v padesáti vyhodí z práce.
Čím dál tím víc zadlužených lidí, protože neví jak zaplatit nájem, a za co nakoupit jídlo. Ale exekutoři teď mají zlaté časy.
Budoucnost žádná, a šance na změnu mizivá - možná vůbec žádná. Ale přesto tvrdím, JE LEPŠÍ SE POKUSIT, NEŽ TRPNĚ ČEKAT U TELEVIZE.
Miloslav Junek Hradec králové